Jak vznikl film? Historie, dějiny a vývoj pohyblivého obrazu

Dnes je to přesně 125 let od doby, kdy bratři Lumiérové ohromili svět pohyblivým obrazem z 35mm filmu na velkém plátně. O 37 let později, tedy v roce 1932, pak představila společnost George Eastmana 8mm filmový formát pro amatérskou komunitu filmařů. Když se zamyslíte, že se dnes prodávají videokamery se 4K rozlišením a přitom tomu není ani 100 let, co mají lidé možnost natáčet rodinná videa, je to velký a rychlý vývoj filmu. Kolik objevů, pokusů a omylů tomu předcházelo? Mnoho… Pojďte se na ty zásadní podívat.

Zapátráme-li v historii, dostaneme se až do 5. století př. n. l., kdy čínský filozof Mo Ti popsal princip jevu, při kterém světlo prochází malým otvorem do temné místnosti a vytvoří na protější stěně převrácený obraz předmětů před otvorem. Tímto jevem se zabýval také Aristoteles 350 let př. n. l. a popsal princip „camery obscury“. Ta byla v 16. století zdokonalena čočkou, clonou a proslavena při kouzelnických vystoupení. Nejznámějším uživatelem tohoto jevu byl Ital Giovanni Battista della Porta, který díky tomu dokázal na stěně vyčarovat pohybujícího se čerta.

V 17. stolení byl vynalezen předchůdce moderního projektoru, laterna magica (magická lucerna). Jednalo se o skříňku se zdrojem světla (např. svíčka) a čočkou, pomocí které se obrázky namalované na sklíčkách daly zobrazovat na bílé zdi. Za vynálezem pravděpodobně stojí holandský fyzik Christiaan Huygens. Objev pak představil v knize Ars magna lucis et umbrae (Velké umění světla a stínu) německý vědec Athanasius Kircher.

Pro zobrazení pohybu bylo potřeba až do 19. století před camerou obscurou hýbat s figurkami. Optický klam, díky kterému sadu obrazů dokážeme vnímat jako pohyb, byl popsán až v roce 1824. Další jev, který umožnil vnímání pohybu byl objeven v roce 1832. Jednalo se o jev stroboskopický. Stroboskop objevil belgický vynálezce Joseph Antoine Ferdinand Plateau a Rakušan Simon Stampfer. Oba nezávisle na sobě sestrojili zařízení zobrazující pohyb – stroboskopický kotouč známý jako fantaskop. Zařízení bylo složeno ze stroboskopického světla a otáčejícího se kotouče s obrázky.

S fantastickým nápadem, ale krkolomným řešením přišel v roce 1845 rakouský vynálezce Franz von Uchatius. Šlo o nápad zkombinovat laternu magicu a fantaskop. Kotouč používaný ve fantaskopu upravil tak, že do něj umístil průhledné obrázky a před každý z nich dal čočku. Místo otáčení kotouče však nechal otáčet světlo za ním. Obrázky pak problikávaly na jedno místo na stěně a ty vytvářely pohyb.

První zobrazované pohyby byly ve skutečnosti jen malby a kresby. Aby mohla vzniknout první živá fotografie, tedy film, musela nejprve vzniknout běžná fotografie. První fotografické experimenty probíhaly už v roce 1816, ale první negativ na skleněnou desku vznikl až v roce 1839.

Důležité milníky v historii fotografie vám představíme v samostatném článku.

Aby v budoucnu mohl být vynalezen skutečný filmový projektor se silným zdrojem světla, musel být představen (nejen pro film) další převratný vynález. Jde o žárovku, kterou dal světu v roce 1879 Thomas Alva Edison. Dne 21. října 1879 rozsvítil první pokusnou žárovku. Ta vydržela svítit 13,5 hodiny. O rok později se pak už vyráběly žárovky, které vydržely až 1200 hodin.

Za průkopníka v záznamu pohybu můžeme považovat pařížského inovátora Étienne-Jules Mareya. Podílel se na vývoji chronofotografie (sériové fotografování) a fotografické techniky sloužící k rekonstrukci pohybu. V roce 1882 sestrojil fotografickou pušku, která uměla zaznamenat 12 snímků za vteřinu do jednoho statického obrazu. Toto zařízení opravdu vypadalo jako zbraň. Fotopušku zdokonaloval a brzy dosáhla až 30 snímků za vteřinu.

Dalším průkopníkem by francouz Louis Aimé Augustin Le Princ. Ten v roce 1888 vyvinul a patentoval dlouhou roli papíru potaženou fotografickou emulzí. V roce 1889 přišel se zdokonalením americký vynálezce George Eastman. Představil perforovaný celuloidový film (syntetický plast potažený želatinou) s fotografickou emulzí.

Díky všem objevům a vynálezům do 19. století, mohl v listopadu 1890 vzniknout Kinetograph, motorem poháněná kamera. V laboratoři amerického vynálezce Thomase Alva Edisona jej vymyslel a zkonstruoval britský mladík William Kennedy Laurie Dickson. Je méně známý než bratři Lumiérové, ale on učinil skutečně velké kroky k filmu. Kinetograph byl poháněn motorem, obsahoval systém ozubených kol, synchronizovanou clonu a používal 35mm perforovaný celuloidový film. Kvůli váze, jednoduchosti a skladnosti se časem přetransformoval na ruční pohon.

V roce 1891 pak Dickson ještě sestrojil Kinetoskop, předchůdce dnešního filmového projektoru. Zjednodušeně řečeno se jednalo o velkou krabici s kukátkem, ve které byl celuloidový film. Kinetoskop tedy umožňoval sledovat pohyblivý obraz pouze jednomu divákovi a to je důvod, proč nedošlo k jeho rozšíření a proslavení. O patent na toto zařízení požádal Edison ve stejném roce, kdy bylo zkonstruováno, ale udělen byl až 31. srpna 1897.

První film, který Dickson zaznamenal, byl Dicksonův pozdrav. Přesnou délku neznáme, ale jednalo se o jednotky vteřin. Dickson se ve filmu uklonil, usmál a sundal si klobouk. Film byl odprezentován 20. května 1891 v Edisonově laboratoři pomocí kinetoskopu.

Bratři Louis a Auguste Lumiérové jsou v učebnicích dějin označováni za otce filmu proto, že vytvořili lehké a přenosné zařízení pro natáčení, projekci a kopírování filmu. Stroj, který byl pojmenován kinematograf, patentovali 13. února 1895. Díky tomuto zařízení mohl více než jeden divák sledovat film na velkém plátně. V kinematografu se používal 35mm film. První veřejná zkouška a představení kinematografu proběhlo 22. března 1895. Bratři Lumiérové promítli svůj první film trvající 46 sekund s názvem La Sortie des Ouviers de L’Usine Lumiere Lyon (Dělníci opouštějí továrnu Lumiére v Lyonu). První komerční představení složené z deseti krátkých filmů (38 – 49 sekund) proběhlo 28. prosince 1895 v Paříži v prostorách Grand Café.

Více o bratrech Lumiérových a jejich díle se dočtete v článku:
První veřejné filmové představení: Bratři Lumièrové – Kinematograf

Georges Méliès byl francouzský iluzionista, režisér a filmový průkopník, který dal filmu děj. On jako první spojil divadlo a film. Do té doby se na filmy natáčeli jen krátké jednoduché scénky ze života lidí (např. práce kováře, činnost policistů atd.). Začal pracovat se střihem a často používal kouřové efekty, kulisy, propracované kostýmy, zrcadlové triky a např. dvojexpozici. Méliès produkoval filmová díla v letech 1897 – 1913. Mezi nejznámější dochovaný film patří Le Voyage dans la Lune (Cesta na Měsíc).

Více o tomto režisérovi a jeho filmovém díle se můžete dočíst v článku:
Filmový zázrak: Cesta na měsíc (1902) – Georges Méliès

Prvním pokusem zpřístupnit film domácnostem byl 9,5mm filmový formát představený v roce 1922 společností Pathé. Mělo se jednat o levnější variantu pro kopírování komerčních filmů. Později však byla pro tento formát představena i kamera a tak vzniklo pár prvních amatérských rodinných filmů. 9,5mm film se ale masově nikdy nerozšířil.

V roce 1923 společnost Kodak představila 16mm film s cílem nabídnout levnější alternativu k 35mm filmu. Kodak s tímto formátem původně mířil na domácí nadšence, ale využití našel spíše mezi profesionály. Pro jeho nižší cenu a snadnější přenositelnost ho začali využívat filmaři pro natáčení dokumentárních a reklamních filmů. S příchodem televize byl využíván i pro televizní pořady.

Dostupným filmovým formátem pro domácnosti se stal až 8mm film představený v únoru 1932 společností Eastman Kodak. Jednalo se opět o levnější variantu 16mm filmu. Od této chvíle začaly masivně vznikat rodinné filmy a došlo tak k obrovské expanzi filmu po celém světě.

Více o 8mm filmovém formátu jsme napsali v článku:
Vznik, historie a vývoj starých kotoučových celuloidových 8mm filmů

Velké změny v záznamu a přehrávání videa přinesl magnetický pásek. Ten byl zprvu používán jen pro záznam zvuku, ale v září roku 1976 byl představen společností JVC ve VHS kazetě i pro záznam obrazu. Jednalo se o velké zjednodušení a zlevnění. Došlo tak k dalšímu masivnímu šíření komerčních filmů a ke vzniku domácích video archivů s rodinnými záběry. Kvalitu obrazu na VHS kazetě nelze srovnávat s kvalitou na 16mm filmu (ten nabízí větší detail), ale mohli bychom ho porovnávat s 8mm filmem a někdy bychom našli lepší kvalitu na VHS a někdy na 8mm filmu.

Po optickém a magnetickém záznamu videa přišel záznam digitální. Světu bylo představeno DVD. Jeho specifikace byla stanovena v roce 1995. Na trh bylo uvedeno nejprve v Japonsku v roce 1996 a ve zbytku světa až v roce 1997. Nejběžnější varianty disků byly 4,7 GB a 8,5 GB. Na DVD se ve standardní kvalitě ukládaly maximálně 2 hodiny a video bylo tvořeno z 576 řádků (u PAL formátu).

Tento formát spustil ve světě digitalizaci. Komerční filmy se začaly prodávat převážně na DVD a na počátku 21. století lidé začali využívat služeb digitalizace VHS kazet s rodinnými videi.

Dnes už je ale i DVD překonáno (Blu-ray disky jsou slepou uličkou) a nahradily ho USB flash disky a cloudové služby. Na videa ve 4K rozlišení prostě nestačí.