Vznik, historie a vývoj starých kotoučových celuloidových 8mm filmů

Když budete pátrat v historii a budete hledat informace o tom, jak vznikl film, zjistíte, že se jedná o dlouhý a úžasný příběh. Kolik objevů bylo potřeba učinit… Kolik pokusů a omylů muselo proběhnout… Není tomu ani 200 let, co byl popsán optický klam, díky kterému vnímáme sadu obrázků jako pohyb. A přitom první zákonitosti a jevy, na kterých je založený dnešní film, byly odhaleny už v 5. století před naším letopočtem. Tomuto tématu se budeme věnovat v samostatném článku. Zde se posuneme do 20. století a zaměříme se na vznik a historii 8mm filmů.

První historické celuloidové filmy měly formát 35mm a využívali je jen profesionálové. Pro amatérské filmaře nebyly dostupné. Filmování bylo příliš složité a nebezpečné kvůli hořlavé povaze filmu. 16mm film byl již používán poloprofesionály, ale opět to nebylo jednoduché. Kamera vážila cca 3,5 kg, musela být ručně poháněna (2 otáčky za sekundu) a byla velmi drahá.

Vznik 8mm filmu měl za cíl oslovit amatérské filmaře nižší cenou a jednoduchostí (např. pohon hodinovým strojkem). Byl vyvinut společností Eastman Kodak během velké hospodářské krize a byl uveden na trh v roce 1932 (tedy o 10 let později než 16mm film). Zpočátku byl známý pod názvem Cine Kodak Eight. Takzvané osmičky známe pod označením:

• Double 8
• Normal 8 (v zahraničí označovaný Regular 8)
• Super 8
• Double Super 8 (zkráceně DS8)
• Single 8

První 8mm film byl vytvořen z 16mm filmového pásu a byl označován Double 8 (na obrázku v úvodu). Na takový 16mm filmový pás byly nahrány 2 záznamy vedle sebe. Perforaci měl na obou okrajích a obsahoval jí dvakrát více než běžný 16mm film. Při prvním průchodu kamerou byla exponována jedna polovina filmu. Když dojel pásek do konce, byla cívka obrácena a osvítila se druhá polovina pásku. Při zpracování filmu došlo k rozříznutí na dvě části a slepení do jednoho dvakrát delšího pásu. Běžná délka filmu byla 7,5 metrů (25 stop), tímto úkonem se získalo cca 15 metrů (50 stop). Vzhledem k poloviční výšce a šířce obrazového políčka oproti 16mm filmu tak bylo možné získat čtyřnásobek obrazových snímků. Tento formát měl velký úspěch, ale čas ukázal, že otáčení cívky nebyl pro většinu filmařů komfortní.

Normal 8 mm film (známý také jako Regular 8) je označení pro filmový pás, který má skutečně šířku 8 milimetrů. Je to vlastně rozříznutý Double 8 film. Má totožnou velikost obrazového políčka a perforaci (velikost i umístění).

Rozměr obrazového políčka u těchto filmů byl 4,5 mm x 3,3 mm a standardní používaná rychlost 16 snímků za vteřinu (mohla se lišit podle typu kamery a výrobce nebo pokud kamera umožňovala změnu nastavení).

První kamera pro tyto filmy byla vlastním výrobkem společnosti Kodak a jmenovala se Cine Kodak Eight Model 20. Tato a i další kamery byly poháněné hodinovým strojkem. Na jedno natáhnutí uměla pořídit cca 30-ti vteřinový záznam. V roce 1938 se na trhu začala významně prosazovat také švýcarská firma Paillard-Bolex SA, která představila svou první kameru pro amatérské filmaře. Dalšími výrobci kamer byly např. Carl Zeiss, Eumig, Fuji a Canon.

Super 8mm film představila společnost Eastman Kodak na jaře v roce 1965. Vylepšení, která přinesl nový typ filmu, byla:

• zvětšení obrazového políčka na 5,79 mm x 4,01 mm
• zmenšení otvorů perforace (ta se také přesunula po straně obrazového políčka na jeho střed)
• snadnější výměna kazety s filmem
• nabídka kamer na elektrický pohon
• komplexní nabídka filmových potřeb (výroba tohoto formátu zahrnovala film, kameru a projektor)

Formát S8 se díky těmto vylepšením stal masově využívaným a rychle se rozšířil.

Může se zdát, že oproti Normal 8 se jedná „jen o milimetrové zvětšení“ obrazového políčka. Rozdíl v kvalitě obrazu je ale znatelný. Digitalizace 8mm filmů to dnes dokazuje. Když takové filmy neskenujeme a sledujeme pak např. v TV s úhlopříčkou 1 metr, rozdíl v kvalitě těchto formátů je vidět.

Standardní snímková frekvence u tohoto Super 8 filmu byla 18 fps. Mohla se ale zase lišit, pokud kamera umožňovala změnu nastavení rychlosti. Aby nedocházelo k záměně s Normal 8 formátem, měly cívky pro Super 8 filmy větší otvor ve středu. Díky kamerám na elektrický pohon byl odstraněn negativní efekt hodinového strojku, který někdy v úvodu scény zrychloval a v závěru zpomaloval.

V roce 1965 byla představena ještě jedna verze Super 8 mm filmu. Na trh s ní přišla firma Fuji v Japonsku. Film byl označován jako Single 8. Filmový pás měl stejné rozměry a stejnou perforaci, ale byl umístěn v jiné kazetě. Tím, že kazeta obsahovala 2 kotouče, mezi kterými se film převíjel, připomínala videokazetu VHS představenou o 11 let později.

Záznam zvuku spolu s obrazem přišel v roce 1973. Formát Super 8 byl aktualizován tak, že po straně filmu přibyl magnetický proužek, na který se zvuk zaznamenal.

Není vůbec přehnané, když řekneme, že 8mm film byl revoluční. Díky dostupnosti tohoto formátu se film dostal mezi početnou amatérskou filmařskou komunitu a to umožnilo další rozvoj filmu. Vznikla díky němu první rodinná videa, první krátké filmy, reklamy a hudební klipy.