Rozchodit starou promítačku a shlédnout na ní starý celuloidový film, to je vskutku něco kouzelného. Když otočíte vypínačem, rozsvítí se žárovka, spustí se cvakání a vy máte možnost vidět obraz na zdi nebo plátnu… je to prostě kouzelné. Přestože nedoporučujeme dávat filmy do starých projektorů, protože jim hrozí poničení (potrhání, propálení, proděravění od špatně chyceného drapáku, atd..), víme, že jsou mezi vámi tací, kteří si filmy chtějí prohlédnout nebo sami nahrát na kameru. Aby se ale promítačka mohla rozběhnout, potřebujete častokrát nové gumičky či řemínky a žárovku.

Rád bych ještě dodal, že kotoučové filmy našich klientů v žádném případě do starých projektorů nedáváme. Kopírování 8mm filmů do digitální podoby děláme na profesionálním scanneru. Více na stránce skenování filmů.

V tomto článku nebudeme věnovat pozornost obrazu, ale zvuku. Videoukázka výše, je z celuliodového 16mm filmu, který obsahoval optický zvukový záznam.

Při digitalizaci jsme ani tento film nedávali do staré promítačky. Digitalizace obrazu i zvuku byla provedena na našem scanneru s vysokým optickým rozlišením.

K filmům našich klientů jsme vždy velmi šetrní. Neriskujeme poničení filmů ve starých promítačkách. Proto i zvukovou stopu na 16mm filmu digitalizujeme pomocí scanneru. Obrazová políčka naskenujeme včetně optické zvukové stopy, postprodukčně ji „poslepujeme“ a celý obrazový záznam vlnové délky převedeme na zvuk.

V ukázce v úvodu článku je naskenovaný 16mm film včetně optické zvukové stopy. Zákazníkům předáváme hotový digitalizovaný film samozřejmě bez vlnovky v obrazu. Pokud by ale o to někdo stál, může dostat i vlnovku. 🙂

Optická zvuková stopa je na filmu umístěna mezi perforací a obrazovými políčky. Jedná se většinou o tmavý proužek se světlým aplitudovým záznamem. Je znám i hustotní záznam, ale ten je spíše vzácností. Optický záznam zvuku využívá princip přeměny světelného signálu na elektrický. U starých promítaček jej zajišťovala fotodioda.

Kvalita takového zvuku u filmu nemusí být špatná. Má samozřejmě určité omezení. Většinou ale záleží na stavu dochování celuloidového filmového pásu. Např. škrábance a prach mohou při poslechu způsobovat šum a praskání.

Optický zvukový záznam bylo první řešení, jak přivést k filmu i zvuk. Jeden z prvních takto ozvučených filmů byl promítán v roce 1928. Dalším řešením byl kvalitnější magnetický zvukový záznam.

Video, které tentokrát zveřejňujeme nevyniká svou kvalitou, ale obsahem. Je z doby invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Ta se odehrála 21. srpna 1968 a nesmazatelně se zapsala do historie naší vlasti. V médiích o ni už bylo řečeno mnoho. My vám ale přinášíme nové unikátní záběry z rodinného archivu, které odkryla naše digitalizace 8mm filmů.

Kvalita záběrů vypovídá o napjaté situaci na Václavském náměstí, když ho obsadilo vojsko. Pořídil je tehdy šestnáctiletý chlapec a je obrovské štěstí, že si je dnes můžeme pustit. Stejný muž se na nás v roce 2019 obrátil s žádostí o skenování filmu. Poskytl nám souhlas se zveřejněním a pohled na tehdejší události.

Za souhlas se zveřejněním 8mm filmu a za komentář klientovi DĚKUJEME.

Bylo mi 16 let, učil jsem se v té době soustružníkem v ČKD lokomotivka.

V naší rodině i v mém okolí byla politická a společenská situace vždy sledovaným tématem. Otec byl za války totálně nasazen, se strýcem byli poté, co se zúčastnili protestního pochodu studentů v Nerudově ulici v únoru 48, vyhozeni z vysoké školy a otec byl poslán do dolu na Kladno. Události a násilné ukončení tzv. Pražského jara tak bylo vnímáno velice intenzivně a negativně. (pozn. součástí databáze je též krátké video, jak jsme byli podpořit Ludvíka Svobodu při odjezdu z bydliště na Pražský hrad a následně před ním v březnu roku 1968). O možných protestech v den výročí se hovořilo v zásadě v průběhu celého roku a přirozeně navazovali též na obdobné akce u příležitosti smrti Jana Palacha, kterých jsem se také účastnil.

Odhaduji, že jsem tam mohl být od 15 h do 20 – 21h. Odcházel jsem, když byla tma a nedalo se točit. Kameru jsem schoval pod tričko a s obavami jsem procházel kordony příslušníků VB, kteří již měli obsazené celé Václavské náměstí. Doma jsem neřekl, kde jsem byl, a kameru i s filmem jsem vrátil otci. Ten to zjistil až, když nechal film vyvolat a pustil si ho. Film pečlivě ukryl, mně rozhodně nepochválil a já jsem ho tak sám poprvé viděl až nyní, po jeho digitalizaci.

Nejprve jsem byl nadšen, kolik se nás tam sešlo. Ve vzduchu bylo cítit napětí. Když zásah příslušníku VB začal – nejprve v podobě postupného vytlačování lidí do sousedních ulic a dolní části Václavského náměstí – cítil jsem obavy, jak se to dále vyvine a jak to dopadne. Následně byla použita vodní děla a také slzný plyn, atmosféra mezi protestujícími se radikálně měnila v nastupující paniku a strach. Když následně přijela auta s příslušníky lidových milicí, kteří začali protestující řezat za pasivního přihlížení příslušníků VB, už jsme se opravdu bál. Dokud měli akci v rukou příslušníci VB, vše bylo do určité míry profesionální, nicméně když to převzali lidové milice, byla cítit ryzí agrese a zášť. Doteď si pamatuji, vedle obav, to strašné zklamání, že zasahujícími byli jen občané ČSSR, neviděl jsem jediného cizího vojáka.

V mnoha směrech ovlivnila celý můj následující život. Od 18ti let až do roku 89 jsem nikdy nešel l k volbám, odmítal jsem volit. Zúčastnil jsem se v Praze snad všech navazujících protestních akcí od roku 69 které vznikaly živelně na výročí úmrtí Jana Palacha a událostí srpna 1968.

Otázkou, jak by se můj život ubíral, kdyby nedošlo k násilnému ukončení Pražského jara a osobnímu prožitku zákroku LM na VN v srpnu 69, se nemá smysl příliš zaobírat, pravděpodobně by byl ovlivněn značně tak jako celé společnosti.

Dne 19. srpna 1968 jsem byl totiž s rodiči na dovolené v Římě, kde nás upozornili na pohyb vojsk Varšavské smlouvy na hranicích ČSSR. Padla i varianta, zda je vhodné se do Československa vracet. Rodiče rozhodli, že se vrátíme.

Jak radikálně se situace doma po možné okupaci změní, nás vůbec nenapadlo. Postupná negativní změna atmosféry ve společnosti, její rozdělení a pasivní, odevzdaná rezignace většiny občanů na obrodu systému a jejich postupné přizpůsobení normalizaci podle představ vedení KSČ byla v srpnu 1968 pro nás nepředstavitelná a tak jsme se v dobré víře vrátili domů.

Jedna z událostí, která se odehrála po roce 1968, je čin Jana Palacha. Ten se 16. ledna 1969 na protest proti potlačování svobod a pasivnímu přístupu veřejnosti k okupaci Československa upálil na Václavském náměstí. Den po té byl další náš klient na místě se svou kamerou na 8mm filmy.

Video naleznete v článku:
Upálení Jana Palacha – manifestace na Václavském náměstí 20.1.1969 na 8mm filmu

V článku „Jak digitalizovat 8mm filmy?“ jsme popisovali, jaké chyby lze u digitalizace 8mm filmů nasekat při použití levných scannerů a při neprofesionálním převodu. Jednou z chyb, kterou popíšu v tomto článku, je nedodržení snímkování, které zbytečně sníží kvalitu výsledného videa. My počet snímků za vteřinu zachováváme a i to je důvod, proč jsme oproti mnohým o pár kroků vpřed.

Nebudeme nikoho jmenovat, ale víme, že lidé běžně dostávají od jiných poskytovatelů digitalizace své filmy ve špatné snímkové frekvenci. Jde o to, že máte např. Super 8mm film v 18 fps (18 snímků za vteřinu) a vy jej dostanete např. v MP4 formátu, který má 25 nebo 30 fps. Jak to víme?

Víme to proto, že nám občas zákazníci přinesou své osmičky a nechávají si je u nás znovu digitalizovat. Podívejte se na článek:
Porovnání kvality digitalizace poškozeného 8mm filmu od někoho jiného a od nás.

Pokud snímkování někdo ignoruje a původní frekvenci filmu nesesynchronizuje s exportem, dojde k tomu, že se těch 18 snímků v jedné vteřině roztáhne do 25. V tu chvíli se ztrácí ta velká výhoda skenování filmů políčko po políčku. Snímky se totiž nakonec stejně prolínají. Tato deformace je viditelná především u obrazu, kde je zaznamenán pohyb (projíždí auto, posun kamery z jedné strany na druhou, atd.). Nepříjemným efektem je pak rozmazaný popř. rozřádkovaný obraz (jeden řádek videa je posunutý vlevo a druhý vpravo).

Ověřte si tedy předem, jaký bude výstupní formát digitalizovaného 8mm filmu. Vzhledem k tomu, že inteligentní dopočítávání obrazu pro rodinné 8mm filmy v ČR zatím nikdo nenabízí, je 25 nebo 30 snímků za vteřinu určitě špatně.

Můžeme vás ujistit, že pokud budeme převod 8mm filmů dělat my, dodržíme snímkování i rychlost. Jedno neskenované políčko se bude rovnat jednomu snímku v exportovaném videu. A protože záznam na 8mm filmech je nejčastěji v 16 nebo 18 snímcích za vteřinu, ve stejné snímkové frekvenci videa od nás dostanete. Snímky se tedy nebudou nepříjemně prolínat a video nebude ani zpomaleno ani zrychleno.

Film, který vám dnes představím možná neznáte. Jistě ale znáte jeho tvůrce a už z nadpisu jste pochopili, proč je tento digitalizovaný snímek z celuloidového 35mm filmu tak zajímavý a vzácný. Nese název La Sortie des Ouviers de L’Usine Lumiere Lyon (Dělníci opouštějí továrnu Lumiére v Lyonu) a jeho autory jsou bratři Lumièrové.

I když před tímto snímkem vzniklo pár filmů ve studiu Thomase Alvy Edisona, je v dějinách filmu považován za klíčový a historicky významný až tento. Důvod je jasný. Až tento film byl jako první veřejně prezentován na plátně více divákům.

Bratři Louis a Auguste Lumiérové jako první vytvořili lehké a přenosné zařízení pro natáčení, kopírování a projekci filmu více než jednomu divákovi. Stroj, který byl pojmenován kinematograf, patentovali 13. února 1895. Díky tomuto zařízení mohli diváci sledovat film na velkém plátně. V kinematografu se používal perforovaný 35mm film. Při natáčení a promítání zpočátku používal snímkovou frekvenci 16fps a až s příchodem zvukového filmu v roce 1920 se rychlost zvýšila na 24fps.

První veřejné představení a zkouška kinematografu proběhla 22. března 1895. Bratři Lumiérové promítli svůj první snímek s názvem La Sortie des Ouviers de L’Usine Lumiere Lyon (video v úvodu článku). Film, který trval 46 sekund, zachycuje odchod dělníků z továrny po skončení směny.

Dalším významným datem je 28. prosinec 1895. V ten den proběhlo v Paříži v prostorách Grand Café první komerční představení, které trvalo zhruba dvacet minut. Bylo složeno z deseti krátkých filmů o délce 38 – 49 sekund:

Dělníci opouštějí továrnu Lumiére v Lyonu, Skok na koně, Rybolov zlaté rybky, Vylodění kongresu fotografů v Lyonu, Kováři, Pokropený kropič, Krmení dítěte, Salta na dece, Náměstí Cordeliers v Lyonu, Koupání v moři

Zdroj videa: youtube.com

Bratři Lumiérové svému vynálezu nepřikládali takový význam, jaký ve skutečnosti měl. Přestože i oni natáčeli svou rodinu, jako později mnoho lidí na 8mm filmy, považovali kinematograf za pomůcku, která měla sloužit jen vědcům. Byla to pro ně hotová věc a neměla se dále rozvíjet. Vůbec nepracovali s délkou záběrů ani se střihem. Všechny jejich filmy byly spíše fotografie, na kterých byl zaznamenán pohyb. Nechtěli kinematograf prodat ani francouzskému iluzionistovi Georgesovi Mélièsovi, který ho chtěl využít pro výrobu hraných filmů. Nakonec jej ale získal a díky svým filmům stanovil další vývoj kinematografie.

Kdo byl Georges Méliès se dočtete v článku:
Filmový zázrak: Cesta na měsíc (1902) – Georges Méliès

Už několikrát se stalo, že nám zákazníci přinesli na digitalizaci cívky s 8mm filmy, ale při kontrole předaných kotoučů jsme zjistili, že půlka z nich nebyly celuloidové filmy, ale magnetofonové pásky.

Co ale teď s nimi? Má smysl je nechat digitalizovat?

Pokud jste i vy našli po svých prarodičích magnetofonové pásky a pokládáte si stejné otázky, můžeme vás nasměrovat.

Pokud nevíte a ani netušíte, co je obsahem vašich magnetofonových pásek, věřte, že mohou skrývat mnoho pokladů. Nahrávky písniček od Karla Gotta nebo Haničky Zagorové pro vás asi velkým pokladem nebudou. Ty si můžete pustit na YouTube. Mile překvapit vás ale mohou hlasové záznamy z dětství vašich rodičů nebo i vás samotných. Stejně jako lidé dnes natáčejí své děti na kameru, dříve nahrávali jen hlasy na magnetofon.

Vzhledem k tomu, že převod magnetofonových pásků děláme od roku 2008, měli jsme možnost slyšet spoustu záznamů, které jsou na MC páskách ukryté. Mimo to, že naši dědečkové nahrávali své děti, nahrávali také záznamy z rádia, které nebylo dovoleno ani poslouchat. Magnetofonové pásky v rodinných archivech proto stále ukrývají mnoho zajímavých záznamů, které ani v dnešní digitální době nikde nedohledáte.

Takže! Digitalizace magnetofonových pásků smysl má! Jak ale na to?

V případě, že se převod magnetofonového pásku pokusíte udělat v domácím prostředí, připravte se hned na několik úskalí. Budete potřebovat magnetofon. Ten ale nový už nekoupíte. A starý může mít obroušenou hlavu a nemusí číst zvuk dobře. A to za předpokladu, že se vůbec bude točit a nebude mít popraskané gumičky či řemínky pro pohon. Dále je potřeba si dát pozor na možnosti magnetofonu jako jsou rychlosti přehrávání a schopnost číst jednu nebo více stop z pásku.

Dnes se s vámi chci podělit o jeden z historicky prvních filmů (s příběhem), natočený na celuloidový 35mm film. Na tehdejší možnosti je to bezpochyby fascinující dílo. Jedná se o čtrnáctiminutový film s názvem Le Voyage dans la Lune (Cesta na Měsíc). Zároveň vám chci představit jeho geniálního autora.

Výše zmíněné dílo natočil a prezentoval v roce 1902 Georges Méliès. Tento francouzský iluzionista, filmový režisér a průkopník filmu není tolik známý jako bratři Lumiérové, ale právě on se zasloužil o rozšíření a proslavení filmu díky své tvorbě a produkci.

Narodil se 8. prosince 1861 v Paříži. Od roku 1884 se věnoval ilusionismu. Díky sňatku v roce 1885 získal podíl na jmění rodiny, za který později koupil divadlo Roberta Houdiniho. 28. prosince 1895 navštívil první promítání bratrů Lumièrů.

Filmu se začal věnovat už 2 roky po patentování kinematografu. Spekuluje se, zda si Méliès vyrobil vlastní kameru (protože bratři Lumiérové mu svůj kinematograf odmítli prodat) nebo zda se mu povedlo kinematograf koupit v roce 1896, aby jej mohl vylepšit a pomocí něj promítat své první filmy. V roce 1897 si jako první v Evropě postavil vlastní filmový ateliér.

Georges Méliès vytvořil mezi lety 1897 až 1908 odhadem 450 filmů. Od roku 1911 se o financování a distribuci jeho děl starala společnost Pathé, se kterou uzavřel smlouvu. Odhaduje se, že za svůj život vyprodukoval více jak 1500 filmů. Do současnosti se jich bohužel dochovala jen necelá stovka.

Důležitým prvkem, který filmu dal, byl příběh, zápletka a rozuzlení. Do té doby, film zachycoval jen nějakou událost (např. práce kováře, činnost policistů atd.). On převedl divadlo na filmové plátno. Ve svých filmech často používal kouřové efekty, kulisy, propracované kostýmy, zrcadlové triky a např. dvojexpozici.

Svou kariéru ukončil v roce 1913. Zesnul 21. ledna 1938 v Paříži. V jeho práci pokračoval např. náš známý filmový režisér Karel Zeman (narozený 3. listopadu 1910).

Ještě jednou opakuji, že tento film byl uveden v roce 1902. Je to pouze 7 let poté, co byl patentován kinematograf. Všimněte si, kolik triků film obsahuje. Je to dáno tím, že Méliès se celý život věnoval kouzelnickým trikům, které snadno převedl na filmové plátno. Snímek byl natočen na 35mm celuloidový film. První verze byla černobílá, ale později se objevila i ručně kolorovaná. Režíroval jej sám Georges Méliès a předlohou mu byla kniha Cesta na Měsíc od Julese Verna a První lidé na měsíci od G.H. Wellse. V roce 1913 plagiátory rozhořčený Méliès spálil sadu negativů tohoto filmu, ale naštěstí se jedna černobílá kopie dochovala a digitalizace nám jej odkryla.

• 1896 – Une partie de cartes
• 1896 – Le manoir du diable
• 1898 – Les Rayons Röntgen
• 1899 – L’affaire Dreyfus
• 1901 – Le petit chaperon rouge
• 1902 – Le courronnement du roi Edouard VI.
• 1902 – Le voyage dans la lune (Cesta na Měsíc)
• 1904 – Le voyage á travers l’impossible (Cesta do Nemožna)
• 1905 – La légend de Rip van Winkle
• 1906 – Les quatre cents farces du diable
• 1908 – Le locataire diabolique
• 1911 – Le aventures de Baron du Munchhausen
• 1912 – A la conquête du pôle
• 1912 – Le chevalier des neiges
• 1912 – Le voyage de la Famille Bourichon

My víme, že po digitalizaci 8mm filmů klientům vracíme kvalitní obraz. Že to ale není jen naše tvrzení a něco na tom fakt bude, může potvrzovat dárek od spokojeného zákazníka, který jsme dnes dostali.

Pán, který nám své filmy svěřil, nám zadal převod 8mm filmů ve dvou várkách. První část měla cca 6 hodin a když se přesvědčil o kvalitě naší digitalizace, předal nám ještě druhou část, která obsahovala cca 9 hodin záznamu.

Nebyl to tedy dárek naslepo, protože klient znal výsledky naší práce.

Jen doufám, že nám teď každý spokojený klient něco nedonese…
Kdo má pořád udržovat tu figuru 🙂

Ohodnocení, které máme na fotce v úvodu není jediné. Získali jsme také mnoho pětihvězdičkových hodnocení na Googlu nebo Seznamu. Jako příklad zde uvádíme jednu z posledních dní, která nám udělala radost.

Dnes jsme začali digitalizovat jeden rodinný archiv ze starých 8mm celuloidových filmů. Děláme to běžně, takže proč tady o tom píšu? Ten rodinný filmový archiv je na fotce v úvodu. Na první pohled by se řeklo, že jsou na fotografii knížky, ale jsou to staré papírové krabičky s filmy. Jsou pěkně popsané, seřazené a čisté. Ne každý klient má svou sbírku tak pěkně vedenou, proto si tato zaslouží pochválit a zveřejnit 🙂

Stejně jako 8mm filmy z jiných zakázek, i tyto všechny mechanicky očistíme. Druhým krokem v procesu digitalizace bude skenování filmů a následovat budou úpravy jako odstranění zrnitosti, stabilizace obrazu, oživení barev, vystřihání prázdných míst atd. Film doplníme o titulky v úvodu a podbarvíme neutrální hudbou pro oživení při sledování.